Mezi zdí ticha a tragédie, kterou Osvětim představovala, zaznívá hlas vzpomínek těch, kteří se zázrakem dokázali vymanit z temných chodeb tohoto pekla.
Vyprávění přeživších svědčí o neuvěřitelné síle lidské vůle, která dokázala vzdorovat neuvěřitelným strastem. Jejich odhodlání a houževnatost připomínají světu, že i uprostřed nejtemnějších okamžiků může vzklíčit naděje světlo a že lidská důstojnost zůstává neporazitelná i v tváři nepředstavitelných hrůz.
Během krátkých čtyř let, pod vedením Adolfa Hitlera a jeho nacistickými jednotkami, zahynulo v Osvětimi více než 1,1 milionu lidí. Lidé byli nuceni se vměstnat do dobytčích vagónů, opatřených minimálním množstvím potravy a omezeným přístupem k toaletám, a převezeni do Osvětimi, nacházející se v Němci okupovaném Polsku.
Po příjezdu byli rozděleni do dvou skupin: těch, kteří byli určeni k nucené práci, a těch, kteří toto schopni nebyli, což převážně zahrnovalo ženy a děti. V Osvětimi bylo vytetováno pořadové číslo vězňů, přičemž sovětští váleční zajatci měli toto číslo tetováno na levé straně hrudi a civilisté na levé paži.
Různé kategorie vězňů byly odlišeny prostřednictvím trojúhelníkových látkových odznaků přišitých na kabát pod vězeňským číslem. Politickým vězňům, většinou Polákům, byl přidělen červený trojúhelník, zatímco kriminálníci, většinou Němci, nosili zelený trojúhelník.
Individuální vězni s odlišným společenským postavením nesli svou identifikaci černou barvou. Tato skupina zahrnovala tuláky, prostitutky a Romy. Pro Svědky Jehovovy byla vyhrazena barva fialová, zatímco homosexuálové, většinou Němci, byli označeni růžovou barvou.
V koncentračních táborech bylo zadrženo odhadem 5 000-15 000 homosexuálů, kteří byli pronásledováni podle německého trestního zákoníku § 175 (zakazujícího mužský homosexuální sex), a neznámý počet z nich byl přemístěn do Osvětimi.
Identifikace vězňů v koncentračních táborech měla různé formy. Židé byli povinni nosit žlutý odznak ve tvaru Davidovy hvězdy, přičemž ti, kteří patřili do druhé kategorie, měli tento odznak překrytý druhým trojúhelníkem.
Na látce bylo vyšito písmeno, které označovalo národnost vězně. Tento systém odrážel rasovou hierarchii, v níž němečtí vězni stáli na vrcholu. Hned za nimi byli nežidovští vězni z jiných zemí. Židovští vězni byli umístěni na nižší příčce této hierarchie.
V Osvětimi ztratilo život téměř milion Židů. V tragickém počtu obětí byli i Romové, Sintové, Svědkové Jehovovi, homosexuálové, lidé s mentálním a fyzickým postižením a političtí vězni. Až do osvobození tábora sovětskými silami 27. ledna 1945 se nacisté snažili ukrýt své nelidské činy, kdy na pochodu smrti vyhnali z tábora přibližně 7 000 vězňů. Bezprecedentní zvěrstva, spáchaná v Osvětimi, však nešlo v žádném případě utajit.
Zdroj: History, Wikipedia, redakce
Přihlaste se, komentujte články a ukládejte si ty nejzajímavější k pozdějšímu přečtení.
Přihlásit se přes náš web
Ještě nemáte účet? Staňte se členem.