Objevil hrabě de Saint-Germain skutečně nesmrtelnost? Kdo byl tento záhadný muž?

Byl to alchymista, který údajně objevil tajemství věčného života. Je možné, aby člověk dosáhl nesmrtelnosti, aby žil věčně? To je překvapivé tvrzení historické postavy známé jako hrabě de Saint-Germain.

Záznamy datují jeho narození do konce 16. století, ačkoli někteří se domnívají, že jeho dlouhověkost sahá až do doby Krista. V historii se objevil mnohokrát, dokonce ještě v 70. letech 20. století – a vždy vypadal, že je mu kolem 45 let. Znalo ho mnoho nejslavnějších osobností evropských dějin, včetně Casanovy, madame de Pompadour, Voltaira, krále Ludvíka XV, Kateřiny Veliké, Antona Mesmera a dalších. Kdo byl tento záhadný muž? Jsou příběhy o jeho nesmrtelnosti pouhou legendou a folklórem? Nebo je možné, že skutečně objevil tajemství, jak porazit smrt?

Původ

Kdy se muž, který se poprvé stal známým jako Saint-Germain, narodil, není známo, i když většina svědectví uvádí, že se narodil v 90. letech 16. století. Rodokmen sestavený Annie Besantovou pro její spoluautorskou knihu The Comte De St. Germain: The Secret of Kings, který napsal František Racoczi II., sedmihradský kníže, se uvádí, že se narodil v roce 1690. Jiné zprávy, které většina lidí bere méně vážně, uvádějí, že žil v Ježíšově době a zúčastnil se svatby v Káně, kde mladý Ježíš proměnil vodu ve víno. Údajně byl také přítomen na nicejském koncilu v roce 325 n. l.

Téměř jednomyslně se však shodují na tom, že Saint-Germain se zdokonalil v umění alchymie, mystické „vědy“, která se snaží ovládat živly. Hlavním cílem této praxe bylo vytvoření „promítacího prášku“ nebo nepolapitelného „kamene mudrců“, o němž se tvrdilo, že když se přidá do roztavené formy takových obecných kovů, jako je olovo, může je proměnit v ryzí stříbro nebo zlato. Kromě toho se tato magická síla dala použít v elixíru, který propůjčoval nesmrtelnost těm, kdo ho vypili. Toto tajemství alchymie údajně objevil hrabě de Saint-Germain.

Námluvy s evropskou společností

Saint-Germain se poprvé dostal do povědomí evropské vyšší společnosti v roce 1742. Právě strávil pět let na dvoře perského šáha, kde se naučil klenotnickému řemeslu. Královské rodiny a bohaté lidi okouzloval svými rozsáhlými znalostmi vědy a historie, hudebními schopnostmi, lehkým šarmem a pohotovým vtipem. Hovořil plynně mnoha jazyky, včetně francouzštiny, němčiny, holandštiny, španělštiny, portugalštiny, ruštiny a angličtiny, a dále ovládal čínštinu, latinu, arabštinu, dokonce i starořečtinu a sanskrt.

Možná právě jeho mimořádná učenost vedla známé k tomu, že si uvědomili, že je to pozoruhodný člověk, ale anekdota z roku 1760 nejspíše dala vzniknout představě, že by Saint-Germain mohl být nesmrtelný. Toho roku se v Paříži hraběnka von Georgy dozvěděla, že hrabě de Saint-Germain přijel na slavnostní večer do domu madame de Pompadour, milenky francouzského krále Ludvíka XV. Starší hraběnka byla zvědavá, protože hraběte de Saint-Germain znala z pobytu v Benátkách v roce 1710. Při opětovném setkání s hrabětem ji překvapilo, že se nezdá být starší, a zeptala se ho, zda je to jeho otec, kterého znala v Benátkách.

„Ne, madam,“ odpověděl, „ale já sám jsem žil v Benátkách na přelomu minulého a tohoto století; měl jsem tu čest se vám tehdy věnovat.“ „To je pravda,“ odpověděla. „Odpusťte, ale to není možné!“ řekla zmatená hraběnka. „Hraběti de Saint-Germain, kterého jsem tehdy znala, bylo nejméně pětačtyřicet let. A vy, navenek, jste v tomto věku v současnosti.“

„Madam, jsem velmi starý,“ řekl s vědoucím úsměvem. „Ale pak vám musí být skoro sto let,“ řekla udivená hraběnka. „To není nemožné,“ řekl jí hrabě věcně a pak pokračoval v přesvědčování hraběnky, že je to skutečně tentýž muž, kterého znala, podrobnostmi o jejich předchozích setkáních a o životě v Benátkách před padesáti lety.

Stále přítomný, nestárnoucí

Během následujících 40 let Saint-Germain hodně cestoval po Evropě a za celou tu dobu jako by nezestárl. Na ty, kteří se s ním setkali, udělal dojem svými schopnostmi a zvláštnostmi. Uměl hrát na housle jako virtuóz. Byl vynikajícím malířem. Všude, kam cestoval, si zřídil důmyslnou laboratoř, pravděpodobně pro svou alchymistickou práci. Zdálo se, že je velmi bohatý, ale není známo, že by měl nějaké bankovní účty.

Často večeřel s přáteli, protože měl rád jejich společnost, ale málokdy ho viděli jíst jídlo na veřejnosti. Říkalo se, že se živil ovesnými vločkami. Předepisoval recepty na odstranění vrásek v obličeji a na barvení vlasů. Miloval šperky a většina jeho oblečení, včetně bot, jimi byla poseta. Zdokonalil techniku malování šperků.

Tvrdil, že dokáže spojit několik malých diamantů v jeden velký. Říkal také, že dokáže nechat perly narůst do neuvěřitelných rozměrů. Byl spojován s několika tajnými společnostmi, včetně rosikruciánů, svobodných zednářů, Společnosti asijských bratří, Rytířů světla, iluminátů a řádu templářů. Slavný filozof 18. století Voltaire, sám uznávaný muž vědy a rozumu o Saint-Germainovi řekl, že je to člověk, který nikdy neumírá a který ví všechno. Po celé 18. století hrabě de Saint-Germain nadále využíval své zdánlivě nekonečné znalosti světa v politice a společenských intrikách evropské elity.

Ve 40. letech 17. století se stal důvěryhodným diplomatem na dvoře francouzského krále Ludvíka XV. a plnil pro něj tajné mise v Anglii. V roce 1760 vykonával podobnou funkci v Haagu, kde se seznámil s nechvalně proslulým milovníkem Giacomem Girolamem Casanovou.

Casanova o Saint-Germainovi později řekl: „Tento neobyčejný muž s lehkostí a jistotou říkal, že je mu 300 let, že zná tajemství univerzální medicíny, že ovládá přírodu, že umí tavit diamanty. To vše, jak říkal, pro něj byla pouhá maličkost.“

V roce 1762 odcestoval do Ruska, kde se údajně podílel na spiknutí, které dosadilo na trůn Kateřinu Velikou. Později radil veliteli ruských císařských vojsk ve válce proti Turecku, kterou vyhrála. V roce 1774 se vrátil do Francie, když trůn obsadili Ludvík XVI. a Marie Antoinetta. Údajně je varoval před revolucí, která měla přijít za 15 let. V roce 1779 odjel do německého Hamburku, kde se spřátelil s princem Karlem Hesensko-Casselským. Následujících pět let žil jako host na knížecím zámku v Eckernförde. Podle místních záznamů zde Saint-Germain 27. února 1784 zemřel.

Zpět z mrtvých

Pro běžného smrtelníka by to byl konec příběhu. Ne však pro hraběte de Saint-Germain. Byl k vidění ještě po celé 19. století a ve 20. století.

V roce 1785 byl spatřen v Německu s Antonem Mesmerem, průkopníkem hypnotizérství. Někteří tvrdí, že to byl právě Saint-Germain, kdo Mesmerovi předal základní myšlenky hypnózy a osobního magnetismu. Z oficiálních záznamů svobodných zednářů vyplývá, že si Saint-Germaina vybrali jako svého zástupce na sjezd v roce 1785.

Po dobytí Bastily během Francouzské revoluce v roce 1789 komtesa d’Adhémar uvedla, že měla dlouhý rozhovor s hrabětem de Saint-Germain. Ten jí údajně vyprávěl o nejbližší budoucnosti Francie, jako by věděl, co přijde. V roce 1821 napsala: „Viděla jsem Saint-Germaina znovu, pokaždé k mému úžasu. Viděla jsem ho, když byla zavražděna královna Antoinetta, 18. brumairu, den po smrti vévody d’Enghien, v lednu 1815, a v předvečer vraždy vévody de Berry.“ Naposledy ho viděla v roce 1820 a pokaždé vypadal jako muž ne starší než čtyřicátník. Po roce 1821 Saint-Germain možná přijal jinou identitu. Albert Vandam ve svých pamětech píše o setkání s mužem, který se nápadně podobal hraběti de Saint-Germain, ale jmenoval se major Fraser.

Vandam napsal: „Říkal si major Fraser, žil sám a nikdy se nezmínil o své rodině. Navíc hýřil penězi, ačkoli zdroj jeho jmění zůstával všem záhadou. Měl obdivuhodné znalosti o všech zemích Evropy ve všech obdobích. Jeho paměť byla naprosto neuvěřitelná a kupodivu často dával svým posluchačům najevo, že své znalosti získal jinde než z knih. Mnohokrát mi s podivným úsměvem řekl, že si je jistý, že znal Nerona, že mluvil s Dantem a tak dále.“ Major Fraser zmizel beze stopy.

V letech 1880 až 1900 se Saint-Germainovo jméno opět dostalo do popředí zájmu, když členové Teosofické společnosti, včetně proslulé mystičky Heleny Blavatské, tvrdili, že stále žije a pracuje na „duchovním rozvoji Západu“. Existuje dokonce údajně pravá fotografie pořízená Blavatskou a Saint-Germainem společně. A v roce 1897 věnovala slavná francouzská zpěvačka Emma Calve Saint-Germainovi svůj portrét s autogramem.

Naposledy se člověk, který se prohlašoval za Saint-Germaina, objevil v roce 1972 v Paříži, kdy jistý Richard Chanfray prohlásil, že je legendárním hrabětem. Vystoupil ve francouzské televizi a na důkaz svého tvrzení zřejmě před kamerami proměnil olovo ve zlato na táborové plotně. Chanfray později v roce 1983 spáchal sebevraždu.

Kdo tedy byl hrabě Saint-Germain? Byl to úspěšný alchymista, který objevil tajemství věčného života? Byl to cestovatel v čase? Nebo to byl vysoce inteligentní muž, jehož pověst se stala fantastickou legendou?

Zdroj: grunge.com