Archeologové se bojí nahlédnout do hrobky prvního čínského císaře

V roce 1974 narazili zemědělci na nenápadném poli v čínské provincii Šen-si na jeden z nejvýznamnějších archeologických objevů všech dob.

Při kopání našli fragmenty lidské postavy z hlíny. To byla jen špička ledovce. Archeologické vykopávky odhalily, že pole se nachází nad řadou jam, které byly zaplněny tisíci terakotovými modely vojáků a válečných koní v životní velikosti, nemluvě o akrobatech, vážených úřednících a dalších zvířatech.

Zdá se, že posláním této terakotové armády bylo střežit nedaleké mauzoleum Čchin Š‘-chuanga, impozantního prvního císaře dynastie Čchin, který vládl v letech 221-210 př. n. l..

Zatímco velká část nekropole v okolí mauzolea byla prozkoumána, samotná císařova hrobka nebyla nikdy otevřena, přestože se kolem ní vznáší obrovské množství intrik. Oči do této hrobky nenahlédly snad více než 2000 let, kdy byl obávaný císař uzavřen uvnitř.

Hlavním důvodem tohoto váhání je obava archeologů, že by při vykopávkách mohlo dojít k poškození hrobky a ke ztrátě důležitých historických informací. V současné době by bylo možné do hrobky vstoupit pouze invazivními archeologickými technikami, čímž by hrozilo vysoké riziko nenapravitelného poškození.

Jeden z nejzřetelnějších příkladů pochází z vykopávek města Tróje, které v 70. letech 19. století prováděl Heinrich Schliemann. Ve své uspěchanosti a naivitě se mu při práci podařilo zničit téměř všechny stopy po samotném městě, které se rozhodl odhalit. Archeologové jsou si jisti, že nechtějí být netrpěliví a opakovat stejné chyby.

Vědci přišli s myšlenkou, že by k nahlédnutí do nitra hrobky použili určité neinvazivní techniky. Jedním z nápadů je využít miony, subatomární produkt kosmického záření, které se sráží s atomy v zemské atmosféře a které mohou nahlížet do struktur jako pokročilý rentgen. Zdá se však, že většina těchto návrhů se pomalu rozjíždí.

Otevření hrobky by mohlo přinést i mnohem bezprostřednější a smrtelnější nebezpečí. Ve zprávě, kterou sepsal starověký čínský historik Sima Qian přibližně 100 let po smrti Qin Shi Huanga, vysvětluje, že hrobka je napojena na nástražné výbušné systémy, které měly za úkol zabít každého narušitele.

Byly postaveny paláce a vyhlídkové věže pro sto úředníků a hrobka byla naplněna vzácnými artefakty a nádhernými poklady. Řemeslníkům bylo nařízeno vyrobit kuše a šípy nabité tak, aby vystřelily na každého, kdo do hrobky vstoupí. Rtuť byla použita k napodobení stovky řek, Jang-c‘-ťiang a Žluté řeky a velkého moře, a nastavena tak, aby mechanicky tekla.

I kdyby dva tisíce let staré lukostřelecké zbraně selhaly, tento popis naznačuje, že by hrobníky mohla zaplavit záplava jedovaté tekuté rtuti. Může to znít jako prázdná hrozba, ale vědecké studie zkoumaly koncentraci rtuti v okolí hrobky a zjistily výrazně vyšší hodnoty, než by očekávaly v typickém kusu země.

„Vysoce těkavá rtuť může unikat trhlinami, které se ve struktuře časem vytvořily, a naše zkoumání podporuje záznamy starověkých kronik o hrobce, o níž se předpokládá, že nikdy nebyla otevřena/vypleněna,“ uzavírají autoři jedné z prací z roku 2020.

Čchin Š‘-chuangova hrobka prozatím zůstává zapečetěná a neviditelná, ale ne zapomenutá. Je však možné, že až přijde ten správný čas, vědecký pokrok by mohl konečně proniknout do tajemství, která zde nerušeně ležela přibližně 2 200 let.

Zdroj: The Times, Nature, redakce