Po návratu Apolla 11 z Měsíce mohly potenciální mikroorganismy uniknout do oceánu. „Bylo by po nás,“ řekl bývalý pracovník NASA

Poté, co první lidé vstoupili na Měsíc a úspěšně se vrátili na Zemi, jejich mise ještě nebyla u konce. I když se to dnes může zdát jako podivná myšlenka vzhledem k tomu, co víme o neživosti měsíčního povrchu, v té době existovala spousta neznámých.

Po návratu Apolla 11 strávila posádka 21 dní v karanténě pro případ, že by se z naší družice vrátila s nebezpečnými mikroorganismy. V šedesátých letech 20. století vznikal nový obor „exobiologie“, který studoval možnosti mikrobiálního života mimo naši planetu, ačkoli byl jako obor většinou zesměšňován.

Ačkoli většina lidí považovala povrch Měsíce za neživý, našli se i tací (včetně Carla Sagana), kteří se domnívali, že je možné, že těsně pod povrchem stále žije mikrobiální život. NASA, částečně i proto, aby uklidnila veřejnost, navrhla Lunární přijímací laboratoř (LRL), kde měli zůstat Neil Armstrong, Buzz Aldrin a Michael Collins spolu s případnými nebezpečnými mikroorganismy z Měsíce, které by mohly zničit život na Zemi.

Všichni víme, co se stalo potom. Všichni tři astronauti byli v pořádku a na planetu se nedostal žádný cizí život, který by mohl ohrozit lidstvo. Ale podle nového článku, kdyby měsíční mikroorganismy skutečně existovaly, postupy, které by zabránily jejich návratu na Zemi, by pravděpodobně selhaly.

Se vší pravděpodobností by mikroorganismy, které se zdály být nejpravděpodobnější pro vývoj na Měsíci, infikovaly astronauty, kontaminovaly jejich kosmickou loď a unikly do Tichého oceánu.

Kapsle použitá k přistání posádky Apolla 11 v Tichém oceánu se při sestupu sama odvzdušnila, což mohlo vést k uvolnění případných mikrobů do atmosféry. Když pak přistála v oceánu, otevřela se, aby mohli oni (a případní smrtící mikrobi) uniknout do oceánu.

„Kdyby se v něm vyskytovaly měsíční organismy schopné rozmnožování v pozemském oceánu, bylo by po nás,“ řekl bývalý pracovník NASA pro ochranu planety John Rummel deníku New York Times.

V nebezpečí se mohli ocitnout i astronauti, kteří se vraceli z Měsíce do své lodi. „Měsíční prach byl všude. Protože dráždil kůži a plíce, oba astronauti tu noc spali v přilbách a rukavicích. Odstranit všechen prach bylo zjevně nemožné,“ napsal historik Dagomar Degroot z Georgetownské univerzity. „Pokud by v něm byl nějaký patogen, snadno by astronauty nakazil.“

Když se astronauti vrátili na Zemi, film, na kterém pořídili fotografie Měsíce, byl rychle zpracován a předložen veřejnosti. Zatímco filmy byly odeslány k dekontaminaci pomocí plynného ethylenoxidu, pět techniků zjistilo, že při manipulaci s nimi byli vystaveni měsíčnímu prachu.

NASA, která věděla, že kontaminace mimozemskými formami života je velmi nepravděpodobná, nejspíš také věděla, že v jejich karanténním postupu došlo k mnoha selháním. Do jejího konce bylo v karanténě 24 lidí kvůli možné kontaminaci. Degroot píše, že NASA, motivovaná tím, že porazila Sověty na Měsíci, nevěnovala čas vytvoření odpovídající ochrany astronautů ani Země.

„Téměř rok testy a simulace odhalovaly kritické problémy s autoklávy a federální úředníci opakovaně upozorňovali, že je naléhavě třeba je opravit,“ napsal Degroot. „Přesto nebyl dostatek času na jejich přípravu před příletem astronautů Apolla 11, velitelského modulu, filmových zásobníků a vzorků. Kdyby se Apollo 11 vrátilo z Měsíce s mikroorganismy, pravděpodobně by unikly.“

NASA samozřejmě od dob programu Apollo pracovala na nových pokynech pro karanténování vzorků z mimozemských těles. Doufejme, že je brzy budeme moci otestovat na vzorcích z míst, kde je mnohem větší pravděpodobnost, že se na nich vyskytuje život. Studie byla publikována v časopise Isis.

Zdroj: CNN, ctvnews.ca, nytimes.com, redakce