Jak břicho způsobilo nejhorší jadernou havárii v americké historii?

Dne 28. března 1979 ve čtyři hodiny ráno došlo na Three Mile Island k neštěstí. Stala se nejhorší jaderná havárie v dějinách Spojených států, při níž unikla radiace do Pensylvánie.

Bohužel se zdá, že vše mohlo záviset na břichu. Toho osudného dne došlo v jaderné elektrárně Three Mile Island k „nehodě se ztrátou chladicího média“, která postihla jeden ze dvou reaktorů. Došlo k ní proto, že ventil, který měl být uzavřen, zůstal otevřený, čímž se uvolnila voda, která měla sloužit jako chladicí médium pro aktivní zónu jaderného reaktoru TMI-2.

Jak voda odtékala, obnažená aktivní zóna se přehřála a v matoucím a nešťastném sledu událostí se provozovatelé elektrárny rozhodli vypnout nouzové zásobování vodou, které ji mohlo opět ochladit. Bez chladicí kapaliny se obnažená část aktivní zóny začala vařit a teplota v reaktoru se vyšplhala na 2 371 °C.

Jaderné havárie, jako byla ta v Černobylu, jsou způsobeny přehřátím a Three Mile Island se nebezpečně přiblížil stejnému osudu. K roztavení naštěstí nedošlo, ale došlo k úniku radiace způsobenému prasklinou v pomocné budově elektrárny.

Podle článku deníku Washington Post zveřejněného šest týdnů po jaderné havárii mohla situace s otevřeným ventilem zůstat delší dobu nekontrolovaná kvůli problémům s viditelností. Uvádí se v nich, že zvláštní pracovní skupina Komise pro jadernou regulaci uvedla:

„Operátor neúmyslně zablokoval svým tělem výhled na ukazatele, které by mu sdělily, že dva klíčové ventily čerpadel napájecí vody jsou zavřené. Zdroje NRC po jednání vysvětlily, že operátor byl „velký muž s velkým břichem, které viselo nad přístrojovou deskou“.“

Bez těchto klíčových indikátorů ve výhledu si operátoři elektrárny nebyli vědomi vyvíjející se situace v druhém reaktoru a domnívali se, že v aktivní zóně je chladicí kapalina, protože v parogenerátoru „bublalo a dunělo“. Následovala další kalamita, protože byli požádáni, aby si nasadili obličejové masky a respirátory, což jim znemožnilo vzájemnou komunikaci. Žádost o evakuaci také padla, protože odešla jen polovina operátorů, kteří při odchodu nechali otevřené dveře.

Na závěr nepovedeného pracovního dne se na hodinu a půl zasekl počítač, který měl zaznamenávat sled událostí, k nimž došlo během nehody, právě když katastrofa vrcholila. To znamenalo, že byly dvě hodiny pozadu za tím, co se skutečně dělo, a byly z velké části úplně ztraceny. Je to něco, co vám dodá trochu nadhledu, až příště v práci něco poděláte.

Zdroj: Washington Post, Walter Cronkite, redakce